Starobylou dominantou kdysi středověkého rynku a celého města je budova radnice, která v sobě nese všechny slohy, jimiž město za dobu své dlouhé existence prošlo díky častým požárům. Dnešní radnice si v podstatě zachovala tvář, kterou jí dal rok 1808, kdy byla obnovena, včetně zajímavého dobového interiéru. Přesto se pozornému pozorovateli poměrně snadno daří najít řadu starších prvků. Nad vchodem je umístěn kamenný znak města z roku 1844. Na náměstí stojí za pozornost také mariánský sloup z roku 1683 s ditrichštejnským a hoffmannským erbem, který korunuje plastika modlící se Panny Marie Neposkvrněné od olomouckého sochaře Františka Leblose. Nachází se zde i socha nejvýznamnějšího barokního světce Jana Nepomuckého z roku 1733. Kamenný pranýř z roku 1680 je nyní uložen ve vstupní části městského muzea.

Městské muzeum v tehdejším německém Römerstadtu založil podnikatel a starosta města Wilhelm Ludwig v roce 1901. Muzeum s bohatými sbírkami předmětů ze všech koutů světa tehdy sídlilo v prostorách radnice. Po druhé světové válce však byly jeho sbírky z drtivé většiny rozkradeny a zničeny. Torzo dochovaných sbírek se mělo stát základem plánovaného Okresního vlastivědného muzea v Rýmařově, které však nikdy založeno nebylo. Na svou obnovu si muselo počkat až do konce roku 1989, otevřeno bylo v listopadu 1992. Návštěvníkům představuje dlouhodobé expozice o historii Rýmařova, geologii jižního Jesenicka či dolování na Rýmařovsku. Dva sály v budově muzea byly poskytnuty Galerii Octopus, pořádají se zde převážně výtvarné výstavy.

Externí expozice rýmařovského muzea, umístěná v textilce Hedva Český Brokát. O historii plátenictví, tkalcovství a textilnictví pojednává část Dějiny textilnictví na Rýmařovsku. S technologií výroby seznamuje část Jak vzniká tkanina, instalovaná v industriálním prostoru bývalé přípravny. Součástí je také reinstalovaná pražská prodejna kravat ve stylu art deco a brokátová místnost, jejíž stěny jsou potaženy brokátem. 

Perla severomoravského baroka postavená na elipsovitém půdorysu. Autorem nezvyklé oválné stavby byl nadaný rýmařovský stavitel Friedrich Hösler. Klenba nese úžasnou rozsáhlou freskovou výzdobu olomouckého malíře Ferdinanda Nabotha a vůbec první fresku Jana Kryštofa Handkeho, rodáka z Janovic, z roku 1714. Interiér zdobí také soubor barokních oltářů zhotovených olomouckou dílnou Davida Johanna Zürna. Od května do září je kaple přístupná návštěvníkům, kteří mohou vyslechnout výklad průvodce z rýmařovského muzea.

Celoročně otevřená externí expozice pod širým nebem na archeologické lokalitě Hrádek je umístěna na jednom z nejstarších míst zdejšího osídlení nedaleko náměstí Míru v Rýmařově. Dobu středověku upomíná půdorysná replika městského hrádku, který zde stával od 2. pol. 13. století do roku 1405, kdy byl vypálen. Součástí je také rozsáhlá petrografická expozice jesenických hornin.

Římskokatolický farní kostel sv. Michaela ze 13. století stojí v severní části historického jádra města. Na počátku 17. století kostel vyhořel a byl opraven v renesančním duchu. Byla zřízena zvonice, původní gotická věž byla opatřena dřevěnou pavlačí a helmicí se čtyřmi věžičkami v rozích. V roce 1688 byla vybudována na levé straně chrámové lodi prostá barokní Růžencová kaple, která patří k nejpůvodnějším částem chrámu. Oltářní olejomalba s postavami Panny Marie, svatého Dominika a svaté Kateřiny Sienské je dílem významného rodáka z Janovic Jana Kryštofa Handkeho asi z roku 1725. Poslední významné stavební úpravy kostela byly ukončeny v roce 1818, od té doby již nebyl kostel významněji dotčen stavební činností.

Janovický zámek byl sídlem majitelů janovického (dříve rabštejnského) panství. Původní pozdně gotickou tvrz postavil v letech 1520 až 1530 zástavní pán Petr ze Žerotína. Na renesanční zámek jej přestavěl Ferdinand Hoffmann z Grünbüchlu, osobní přítel císaře Rudolfa II. Roku 1721 přechází panství po krátkém období dietrichštejnském do vlastnictví jilemnických hrabat Harrachů, kterým zůstalo až do druhé světové války. Za jejich správy byl zámek rozšířen do současné podoby a několikrát přestavován. Poslední úpravy proběhly během 19. století a na počátku 20. století, kdy vzniklo v zámeckém parku také severské arboretum. Po válce byl rodině majetek zabaven, část mobiliáře vyvezena do Maďarska, něco umístěno na zámku Liběchov a většina zničena nebo rozkradena. V letech 2011–2018 janovický zámek zpřístupňovalo Městské muzeum Rýmařov, které ve spolupráci s řadou městských organizací a dobrovolníků pro letní sezónu zajišťovalo také kulturní program (letní kina, koncerty, divadla, čtení aj.). Od roku 2019 spadá zámek Janovice pod správu Národního památkového ústavu. Veřejnosti je přístupný v turistické sezóně, konají se zde zajímavé akce.

Neobyčejně půvabný hrad založili na skalním útesu mezi lety 1329-1332 páni z Huzové, biskupští manové, a od uvedených dat suverénní páni ze Sovince. Roku 1623 byl hrad prodán Řádu německých rytířů. Roku 1626 hrad přesto dobyli Dánové a roku 1643 hrad nedokázal vzdorovat dlouhému švédskému obléhání a posádka se vzdala. Po letech chátrání rytíři hrad v 19. století výrazně zrestaurovali pro kněžský seminář a později proslulou lesnickou školu. V roce 1938 zlikvidovali rytířský řád nacisté a řada bratří se ocitla v koncentračních táborech. V květnu 1945 za dodnes nejasných okolností zničil hrad Sovinec požár. Hrad Sovinec byl v témže roce zestátněn a v roce 1965 převeden do správy bruntálského muzea. V rekonstruovaných prostorách hradu jsou instalovány expozice týkající se historie objektu. Brány kouzelné dominanty lesnatého údolí se otevírají návštěvníkům od dubna do října. Probíhají zde příležitostné výstavy a v hlavní sezóně četné kulturní akce, zejména vystoupení šermířských skupin, divadelních souborů a hudebníků či prezentace tradičních řemesel.

Pozůstatky hradu, který byl strategicky položen nad cestou mezi Rýmařovem a Uničovem, naleznete asi 3 km jihozápadně od Rýmařova. Jeho název se poprvé objevuje roku 1282 na opisu pečeti jeho pravděpodobného zakladatele Beneše ze Štítiny – „de Strálek“. Přídomek „ze Strálku“ používali kolem roku 1323 i jeho potomci Zbyněk a Dobeš. V této době již začal význam hradu postupně upadat. Později hrad zakoupili pánové z Valečova, kteří jej ovšem hned roku 1352 prodali českému králi Karlu IV., a v 1. polovině 14. století se z něj stala již neobydlená ruina. Ke zřícenině hradu směřuje nenáročná červená turistická značka orientovaná na jih z Rýmařova, po ní dorazíte k rozcestí Pod Strálkem a odsud vede značená červená odbočka 300 m ke zřícenině.

západ od osady Rešov (obec Horní Město), 2,9 km jihovýchodně od obce Tvrdkov. Jedny z nejhezčích vodopádů v České republice se nacházejí na říčce Huntavě, která pramení ve Skalském rašeliništi severně od Horního Města. Ve skalní soutěsce dlouhé 200 m jsou četné kaskády a vodopády přístupné po dřevěných žebřících a plošinách. Nejvyšší z vodopádů má výšku kolem 10 m. Oblastí národní přírodní památky procházejí tři značené turistické trasy.

Marie Kodovská (1912–1992) byla významná art brut výtvarnice a insitní básnířka. Do Rýmařova přišla s rodinou z Korytné u Uherského Brodu v roce 1945. Po zbytek života se intenzivně zabývala psaním básní a od roku 1964, kdy jí bylo 52 let, také výtvarné tvorbě (malbám na sololitu, kresbám, kolážím, soškám aj.). Soukromá Galerie Marie Kodovské sídlí v jejím domku na Mlýnské ulici. V rekonstruovaných prostorách jsou k vidění autorčiny výtvarné práce a předměty, které užívala.

Na Křížovém vrchu se nachází soubor 14 zastavení křížové cesty. Unikátní soubor plastik z maletínského pískovce je umístěný volně v krajině. Sousoší je provedeno v nadživotní velikosti. Sochy představují 14 pašijových scén křížové cesty. Sousoší byla pořízena v roce 1760 (každé zastavení věnováno jinou rodinou). Křížová cesta byla roku 1963 prohlášena za státní kulturní památku. První srpnovou neděli se zde koná slavnostní pouť.